TRIMED

“Praxe v Africe je nezastupitelná zkušenost”

Rozhovor s MUDr. Davidem Marxem Ph.D.

MUDr. David Marx, Ph.D.
+2
MUDr. David Marx, Ph.D.
23. 12. 2016 18:00

Co Vás přivedlo k medicíně?
Tak ta volba byla hodně překvapivá a náhodná. Nebyl jsem přesvědčený o tom, že bych chtěl medicínu studovat, mojí prioritou byl učitelský obor. Chtěl jsem učit angličtinu a češtinu, ale bohužel mi v tom tehdejší socialistický režim zabránil, zřejmě kvůli mým středoškolským pseudodisidentským aktivitám. Potom ta volba už byla na lékařskou fakultu, byla to pro mne jakási cesta na Západ, podobně jako pro mnoho dalších lidí v 70. letech.

Jaký jste byl student?
Říkal jsem si, že jak mě z nějaké zkoušky vyhodí, tak to pro mě bude signál k tomu, abych ze školy odešel. Ale nevyhodili a já studoval s docela slušným studijním průměrem, byť to pro mě zejména v začátcích studia bylo krušné. Když jsem jel tramvají se svými spolužáky z humanitního gymnázia, páchnul jsem formalínem a čekalo mě 150 stran učení na další den, zatímco oni šli do divadla, což ve mně nevzbuzovalo příliš velký optimismus. Tak jako na střední škole jsem i v prváku pracoval v nemocnici pod Petřínem a to byla skvělá příležitost potkávat se s tehdejšími disidenty, jako například s ošetřujícím lékařem Jana Palacha docentem Vrabcem a dalšími. Ta společnost mi byla příjemná, hlavně jsem si oblíbil klinickou medicínu a kontakt s pacientem, začalo mě to bavit.

Jaké byly vaše záliby?
Hrál jsem v ochotnickém divadle, byl jsem v recitačním kroužku a také jsem od prváku jezdil na dětské tábory jako zdravotník, což mi pomohlo vybrat si pozdější specializaci.

Jak jste to všechno stíhal?
Stíhal jsem to docela dobře. Přesto že to nepůsobí jako dobrý příklad, pečlivě jsem si vybíral důležité přednášky a na těch ostatních jsem se „nevyskytoval.“ Volného času bylo tehdy také víc.

Neexistují žádné vyšší a nižší obory, každý z nich se dá dělat velmi profesionálně.

Na co byste se zaměřil jako student medicíny dneska?
Využil bych toho, jak obrovsky pestrá je nabídka nejenom v rámci studia, ale zejména v těch paraškolních aktivitách, které ani zdaleka nejsou takové, že by neměly co společného s medicínou. Do třetího ročníku bych vyzkoušel, co všechno medicína znamená, abych se mohl co nejdříve rozhodovat o budoucí specializaci. A zejména bych využil možností pobytu v zahraničí, pro mladého lékaře a studenta je to naprosto nenahraditelná a neocenitelná zkušenost.

Jak vnímáte studenty naší fakulty?
Studenty naší fakulty pochopitelně vnímám jako nejlepší studenty nejlepší lékařské fakulty v České republice. A to myslím vážně. Hlavně mám radost sledovat neustále se zvyšující trend, díky svobodomyslnému prostředí středních škol, díky erasmu, jejich lepším jazykovým schopnostem, než jaké jsme měli my, je radost poslouchat uchazeče u ústních pohovorů a sledovat do jak velké míry se věnují extrakurikulárním aktivitám. Společnost se z hlediska mladé generace jednoznačně zlepšuje.

Mohl byste charakterizovat ideálního mladého lékaře?
Musí být připraven na to, že to promocí všechno teprve začíná a měl by ke svému povolání přistupovat se skromností a pokorou. Každý mladý lékař má ale taky důvod k optimismu, protože si může vybrat z velké nabídky oborů, které jemu samotnému budou vyhovovat. Neexistují žádné vyšší a nižší obory, každý z nich se dá dělat velmi profesionálně.

V říjnu jste navštívil zdravotnické zařízení v keňském Itibo, jaký na vás Afrika udělala dojem?
Nejprve bych chtěl poděkovat našemu šesťákovi Lukáši Malému, který byl iniciátorem spolupráce 3. lékařské fakulty se společností ADRA, která zdravotnické zařízení v Itibo provozuje. Já sám se chtěl podívat, kam ti mladí lékaři jezdí, jednalo se o moji první návštěvu takto chudé země. Byl to velmi formativní zážitek, přestože byl krátký. Pracovat v prostředí, kde máte výrazně omezené zdroje, kde musíte rychle jednat při nedostatku léků a diagnostických metod, to je naprosto nezastupitelná zkušenost. Dle mého názoru by si tímto měl projít každý lékař, abychom si uvědomili, jak dobře se tady máme, jak bohatou a plýtvavou společností jsme. Po té stránce turistické to bylo hodně omezené, ale líbila se mi i Keňa jako taková. Jsem rád, že tam můžeme naše studenty dvakrát ročně posílat a doufám, že se tam s nimi vypravím ještě jednou a na delší dobu.

Je vůbec ještě nějaká země, kterou jste nenavštívil, ale chtěl byste?
Těch je hodně (směje se). Zatím jsem neměl možnost navštívit Nový Zéland, tam se chystám příští rok. Nebo řada dalších afrických států, Keňa byla zatím prvním rozvojovým státem, který jsem navštívil, ale snad to portfolium bude narůstat.

Kolik kilometrů jste už nalétal? Počítáte si to?
Nepočítám, ale asi dost (směje se) protože mě to drží na zlatých příčkách takových těch kartiček, co vydávají letecké společnosti.

Co byste popřál studentům do nového roku 2017?
Studentům bych popřál jednak to, co se přává, aby byli zdraví, aby měli štěstí jak profesní, tak soukromé, aby dostali to, co si přáli k Vánocům a aby pořád byli stejně aktivní a snažili se nejenom od nás čerpat, ale také nás a celou naší komunitu obohacovat. Ale hlavně jim přeju, ať si užívají té doby studentské a pamatují si, že nejdůležitější je to, s kým jsou, že mohou být s dobrými lidmi, s přáteli. Šest let je na začátku dlouhá doba a těch plánů může být hodně, jenže to uteče velmi rychle. Užívejte si toho prostředí, protože možná to bude něco, co vás – já doufám, že pozitivně – ovlivní na celý život.

Radek Štefela & Adéla Hlaváčková