TRIMED

Cesta ven

aneb Malý Eden revival

malý eden
23. 12. 2016 19:00

Možná už jste nad tím také někdy přemýšleli; co se vlastně stalo s Malým Edenem?

Když vyjdete z fakulty, máte jej přímo před očima. Dnes je prostor prázdný, zanedbaný. Nebývalo tomu tak ale vždy. Ještě před pár lety místo hýřilo hospodským životem, možná trochu neutěšeným, ale přesto životem. Tento produkt české pivní kultury (mé oblíbené) nakonec doklepal na stížnosti od obyvatel okolí. Úřad provoz zrušil a prostory umístil opět do veřejné nabídky. Vzhledem k obecným podmínkám se tam Eden statečně držel více než rok.

Jedinými, kdo v důsledku mohli mít opravdový zájem na pohostinské renesanci Ruské ulice, zůstali studenti a zaměstnanci přilehlých státních institucí. Na podzim roku 2015 uspořádal akademický senát 3. LF anketu, v níž krom jiného sháněl kontakty na případné provozní. Už dlouho jsme s kamarádem Ondrou Balíkem přemýšleli, jak Eden otevřít, a tak, když přišel impulz ze školy, jsme se chytili šance. Ani jsem nevěděl, co to znamená být provozní, ale uvedl jsem spojení na jednu svou kamarádku. Jakub Štefela, který byl místopředsedou AS, se s námi sešel, vylíčil nám, že fakulta ani Trimed kavárnu nejspíš neotevřou a že jestli chceme, máme se do toho pustit. Předal nám tu trochu informací, kterou při analýze situace nabyl, a od té chvíle byl Eden “náš”.

Oba nás s Ondrou pohltila představa, jak do půl roku otevřeme super a profitabilní kavárnu, kde lidi budou chtít spíš bydlet než konzumovat a kde bude skvělého programu, že Cesta ven aneb Malý Eden revival Cesta Ven se nevejde na roční rozpis. Schůzka míjela schůzku, nápad se vršil na nápad a po dvou měsících zřetelný posun v nedohlednu. Nakonec jsme spachtili do kopy stanovy spolku, ve kterých jsme honosně nadefinovali své cíle, protože po mnoha diskuzích už ani jeden z nás neviděl za Malým Edenem jen kavárnu. Oba jsme tam viděli hlavně setkávání na všech úrovních a bez bariér. Se stanovami jsme přizvali další kamarády a vznikl spolek. Asi proto, že jsme měli tou dobou “existenční krizi”, nazvali jsme jej Cesta ven. A najednou jsme byli reální. Se spolkem jsme skočili po Edenu. První výběrové řízení bylo fiasko. Nedokázali jsme se zorganizovat a to vyústilo v naše vyřazení. Nebyl však čas příliš se tím trápit, protože na pořadu již byl charitativní festival Dudlík. Po prvním zběsilém ročníku, který jsem ještě pořádal takříkajíc na vlastní triko, jsem se rozhodl festival přesunout pod hlavičku spolku. Bylo to logické a pragmatické. Kamarádi, co mi s ním pomáhali, byli členy spolku a akce se dala takto zaštítit oficiální strukturou. Díky společnému nadšení se vše podařilo a vybralo se 34 tisíc na dětskou psychiatrii v Bohnicích. Po festivalu nastal prázdninový útlum a zbyl čas právě tak na to oběhat všechny úřady a nabrat síly na další kolo války s byrokratickým molochem. Finančák, sociálka, jedem. V září totiž odstartovalo další řízení… Dva měsíce nervů a nakonec – Malý Eden má po letech nového nájemce! Jak to bude s kavárnou a se spolkem dál? To si počkejte do dalšího čísla. Průběžné informace ale můžete sledovat na fb stránce Cesta ven, z. s. Za jakékoliv nápady, dotazy a připomínky budeme nesmírně rádi na info@cesta-ven.cz!

Viktor Šebo