TRIMED

Misantropův koutek

První díl filosofické chvilky

23. 12. 2016 14:00

Je těžký úděl misantropa, který se rozhodne studovat lékařskou fakultu. Nejen, že je prakticky neustále nucen do kontaktu s lidmi – s vyučujícími, spolužáky i pacienty – ale především se stává obětí krutých pověr a předsudků: sice že člověk připravující se na povolání lékaře je člověk dobrosrdečný a lidi milující.

Lidé do tajů lékařské fakulty totiž v roli budoucího lékaře očekávají idealistu, co by za jiné dal ruku do ohně, ti znalejší poměrů studentstva mají očekávání realističtější, totiž někoho, kdo se jen snaží protlouct životem a nakrmit rodinu (nebo alespoň sebe). Jedinec obdařený mimořádnou averzí k ostatním jedincům svého druhu je však mimo očekávání i těch otrlejších kolegů. Co ho tedy nutí snášet tento krutý úděl a pokračovat ve studiu?

První úrovní naší otázky „proč“ je otázka „proč něco?“ Proč cokoliv? Není pohodlnější prostě čekat na smrt?

Bohužel, z definice bytí není možné „ničeho“ dosáhnout, proto musí být alespoň „něco“, a to „něco“ může být medicína stejně dobře jako cokoliv jiného. A definujeme-li si v hédonistickém duchu dobro jako spokojené čekání na smrt, tedy vysedávání na gauči s lahví piva, po nějakém čase tohoto dobra dospějeme k závěru, že je dobré si od něj alespoň občas odpočinout hledáním nějakého vyššího smyslu.

Je tedy třeba připustit, že v našem životě existuje i jiný druh dobra než prosté uspokojování potřeb, a to rozvoj naší osobnosti – tedy sžíravé nenávisti k našim bližním.

Zkrátka a dobře, odpovědí na naši otázku „proč“ by mohlo být „prostě proto“, ale to není něco, s čím se poctivý misantrop, který chce být ve své nenávisti k lidem upřímný k sobě i k ostatním, může spokojit. Je tedy třeba připustit, že v našem životě existuje i jiný druh dobra než prosté uspokojování potřeb, a to rozvoj naší osobnosti – tedy sžíravé nenávisti k našim bližním. Zde není třeba zdlouhavé bádání v knihovně ani nahlížení do fakultních brožur, stačí letmé nahlédnutí na alternativní stranu internetu, abychom pochopili, proč je pro misantropa medicína tak lákavá volba. V žádném jiném oboru nemůžete za peníze do těl nebohých obětí pod rouškou očkování vpravovat hliník, rtuť, olovo a další těžké kovy způsobující autismus, díky farmaceutickým korporacím vykonáváte jedinou profesi s výjimkou vrcholové politiky, v rámci které jste placeni za to, abyste lidstvo udržovali v nevědomosti a bídě, a břišní chirurgie je asi nejblíž, jak můžete někoho legálně pobodat.

Je zde však ještě vyšší úroveň, na které můžeme poslání misantropa v medicíně chápat. Je však třeba proniknout do myšlení současné mladé generace a filosofie, která je provází: kulminací křesťanské obsese posmrtným životem, buddhistických tezí o utrpení v Samsáře a stále sílícího nihilismu a ztráty hodnot jsme se dostali do stavu, kdy pro dnešní mladé již život není dar, nýbrž utrpení, do kterého byli bez jejich souhlasu vrženi, a smrt není ničím jiným, než vysvobozením z těchto muk. V tomto směru má péče o zdraví a blaho bližních zcela nový rozměr, neboť dlouhý život bez útrap, na které by si mohli stěžovat, je z pohledu misantropa pro nenáviděné lidi spravedlivým trestem.

Misantrop