TRIMED

Ze života NLZP

23. 12. 2016 19:02

Mé jméno je sanitář. Můj svět je oheň, krev a pacienti, kteří patří na gerontopsychatrii. A pokud se ptáte, jestli jsem víc šílený já, nebo oni, tak pamatujte, že já jsem tu dobrovolně.

 

“Co je to?”
“To je kanyla. Tím vám jdou
do těla léky.”
“Aha. A tohle?”
“To je taková hadička, ta za vás čůrá.”
“Ne to, tamto.”
“Tohle?”
“No, to.”
“To je moje ruka.”

Inu, pondělí.

 

Mnoho nemocí s sebou kromě potíží těla nese i jistou újmu mysli. Jednání se zmatenými pacienty je poměrně specifické v tom, že se pokud možno snažíte nenarušovat jejich blud. Je to tak trochu jako herecká improvizace: hrajete s pacientem jeho přelud, ať už je to cokoliv - že se jdete fotit, nakupovat nebo na pivo - a pokud možno se ho v rámci něj snažíte dostat do postele. Pak se vymluvíte, že si musíte dojít pro foťák nebo že počkáte na autobus.

Misantrop